Historie moderního světelného signalizačního zařízení (SSZ) v Praze spadá do druhé poloviny šedesátých let. Tehdy bylo rozhodnuto o spolupráci s firmou Signalbau Huber Mnichov, která se zabývala výrobou prvků pro výstavbu a provoz SSZ. V Československu byla výrobou a spoluprácí s firmou Signalbau Huber pověřena firma Automatizace železniční dopravy. Po předchozích jednáních odjíždí v termínu od 9. do 13.12. 1969 skupina inženýrů a techniků AŽD v čele s panem Ing. Mülerem na školení do závodu Signalbau Huber do Mnichova.Cílem školení bylo seznámení se s projektováním, výstavbou a především montáží řadiče typu BX2, který měl být vyráběný licenčně firmou AŽD.
V návaznosti na ukončení jednání a převzetí licence začíná firma AŽD montovat řadiče SSZ ve svém závodě v Brně. První řadiče smontované v tuzemsku jsou osazovány na křižovatkách v Praze a Plzni.
Po úspěšném provozu řadiče typu BX-2 pokračovala další spolupráce se Signalbau Huber, při které AŽD převzalo licenci na poloelektronický řadič typu ER1, který v průběhu výroby modernizovalo na typ ER1-DPJ. V průběhu výroby řadičů začlenila postupně do svého programu výrobů stožáru, návěstidel, indukčních i tramvajových detektorů a dalších prvků, aby se co nejvíce omezil dovoz z kapitalistického Západního Německa.
Na počátku osmdesátých let dostává AŽD úkol na vývoj vlastního mikroprocesorového řadiče s preferencí součástkové základny zemí socialistického bloku..
Z dobové zprávy je patrná vysoká priorita úkolu : Vzhledem k mimořádnosti úkolu a naléhavé společenské potřebě maximálního urychlení zavedení nové, vyšší generace řadičů SSZ se intenzivně hledá možnost urychlení vývojových prací. Jako schůdné se jeví zavedení zvláštního režimu řešení za pomoci sdruženého socialistického závazku uzavřeného všemi organizacemi pracujících na řešení úkolu.
Novým řadičům, které měly díky možnosti dynamického řízení znamenat převrat v řízení dopravy, která v průběhu osmdesátých let nabývala na intenzitě. Komunistickému Československu se nevyhnuly problémy především díky nekvalitě součástek z tuzemska a zemí RVHP, které způsobovaly velkou poruchovost řadičů. Tento řadič byl posledním monopolním výrobkem firmy AŽD. Výroba a osazování tohoto řadiče na pražské křižovatky pokračovala i po celospolečenské změně v roce 1989, ale v první polovině devadesátých let vypsal Magistrát hlavního města Prahy výběrové řízení na dodávky nových řadičů pro Prahu, ve které uspěla firma Signalbau Huber se svou modelovou řadou řadičů MTC a Eltodo s vlastní řadou licenčních řadičů.
V Praze je tak možno vidět v provozu nejstarší licenční řadiče typu BX-2 od firmy Signalbau Huber a nejmodernější mikroprocesorová zařízení téže firmy.
Ve druhé polovině devadesátých let bylo rozhodnuto o plošné výměně starých typů řadičů, které začínaly vykazovat zvýšenou poruchovost. Vzhledem k neustále se zvyšující dopravní zátěži potřebovalo hlavní město modernější systémy pro řízení silniční dopravy. V první fázi byly prováděny kompletní rekonstrukce SSZ s možností dynamického řízení, ale z důvodu nedostatku finančních prostředků se později přešlo ve většině případů pouze na tzv. prostou výměnu řadičů, kdy se osazuje pouze nový řadič, který dále pracuje v původním režimu (v pevném cyklu) bez možnosti zavedení dynamického řízení dopravy. Vybraná zařízení jsou i při tomto typu rekonstrukce SSZ ovládána dynamicky (v závislosti na hustotě provozu) z hlavní dopravní řídící ústředny, což jistou formou umožňovaly již nejstarší řadiče typu BX-2.
Mnoho finančních prostředků investuje město i do stavby nových SSZ, které však zatím nejsou díky omezeným finančním prostředkům všude, kde je v rámci vysoké hustoty dopravy občané oprávněně požadují.

Zaniklé SSZ č. 1.043 Bolzanova - Opletalova řídil v roce 1977 řadič typu BX-2.

© CITYBUS