Město Jihlava, které leží uprostřed Českomoravské vrchoviny, je součástí kraje Vysočina. Počátky tohoto nejstaršího hornického města v České republice spadají do 12. století, kdy se místní slovanská vesnice stala centrem těžby stříbrných rud. Obchod a řemeslná výroba zajišťovaly ve 14. století hospodářský rozvoj města. Ve druhé polovině 18. a počátkem 19. století se území města významně rozšířilo. Ve 20. století došlo k rozvoji průmyslové výroby, zejména v severní části města vznikly strojírenské, textilní a dřevozpracující závody. Počet obyvatel dosahuje téměř 53 000 na rozloze 8 824 hektarů.
První zmínky o zavedení systému městské hromadné dopravy spadají do roku 1904. Starosta města a lékárník pan Vincenc Inderka vznesl požadavek na zřízení veřejného dopravního prostředku, který by spojoval střed města s nádražím. V roce 1905 bylo elektrárenskou komisí odmítnuto zřízení parní tramvaje. Městská rada dne 12. září 1906 rozhodla o výstavbě elektrárny a pouliční dráhy. Dne 14. prosince 1906 bylo zadáno vypracování projektu vídeňské firmě Leo Arnoldi z Vídně. Dvě předložené varianty doporučující normální kolejový rozchod 1435 mm však nebyly přijaty. Na jednání městské rady dne 21. června 1907 bylo potvrzeno rozhodnutí vystavět pouliční elektrickou dráhu pouze pro dopravu osob. Dne 10. dubna 1908 byla rakouské firmě AEG zadána výroba a montáž elektrického zařízení, trolejového vedení a dvou motorových tramvají. Na jaře roku 1909 byla provedena výstavba tratě s kolejovým rozchodem 1 000 mm firmou Leo Arnoldi. Výstavba tramvajové vozovny byla jihlavskými firmami provedena již dříve.
Dne 20. července 1909 byla vykonána první zkušební jízda tramvaje. Při úřední technicko-policejní pochůzce a provedené zkoušce dne 21. srpna 1909 nebyly shledány žádné závady a mohl být udělen souhlas k zahájení pravidelného provozu pouliční elektrické dráhy. Úzkorozchodná pouliční dráha „Jihlava, město – Jatky – Jihlava, nádraží“ byla slavnostně otevřena dne 26. srpna 1909 v dopoledních hodinách. První vůz pro veřejnost vyjel z Hlavního náměstí ve 12.08 hodin. Jediná linka pouliční elektrické dráhy měřila 2 734 metrů. Byla jednokolejná se třemi výhybnami a vratnou smyčkou před hlavním nádražím. Uprostřed trasy (km 1, 366) byl jediný napájecí bod a malá vozovna. V inventárním stavu byly čtyři motorové, dva vlečné a jeden poštovní vůz.
Plánované projekty na výstavbu meziměstské trati do Stonařova (15 km) ani na výstavbu městské větve do Bedřichova (2 km) se nerealizovaly. V roce 1934 byl zakoupen pátý motorový vůz. Jízdní řád elektrické malodráhy byl závislý na přípojích k vlakům ČSD. Intervaly odjezdů souprav se pohybovaly zcela nepravidelně mezi 15 až 40 minutami.
Vysoké opotřebení elektrické dráhy ve válečných letech a zkušenosti z výstavby trolejbusových tratí v Plzni a Zlíně daly v roce 1944 podnět k prvním úvahám o zavedení trolejbusů. Reálnou podobu získaly až po konci II. světové války. Nové vedení pouliční elektrické dráhy v roce 1945 předložilo městské radě návrh na nahrazení kolejové dopravy trolejbusy. Dne 17. prosince 1945 bylo rozhodnuto o zrušení tramvajové dopravy a výstavbě trolejových tratí. Dne 14. prosince 1947 přijel poslední vlak pouliční dráhy na konečnou stanici před hlavním nádražím. Až do 4. prosince 1948 jezdily kyvadlové sólo – vozy pouze v úseku „Jatky – Masarykovo náměstí“, který měřil 1 465 metrů. Poslední jihlavská tramvaj s cestující veřejností odjela z konečné stanice na Masarykově náměstí v pátek 12. listopadu 1948 ve 20.00 hodin. Veškerý vozový park tramvají převzal Dopravní podnik města Opavy, kde poslední jihlavský tramvajový vůz dosloužil v roce 1956. Nejmladší motorový vůz (ex ev.č. 5) byl ještě v roce 1954 předán Dopravnímu podniku měst Mostu a Litvínova, kde jezdil až do roku 1960 na zbytku původního metrového rozchodu.
Stavební povolení na stavbu trolejové tratě podle projektu firmy ČKD bylo uděleno 13. května 1948. Zrušení posledního úseku elektrické dráhy umožnilo dokončit první trolejbusovou linku. Ve čtvrtek 16. prosince 1948 byly provedeny technicko-policejní zkoušky prvních čtyř trolejbusů VETRA-ČKD a uskutečnilo se místní šetření po celé trati. Konečná stanice na Masarykově náměstí se stala v neděli 19. prosince 1948 místem slavnostního zahájení provozu na první trolejbusové lince po původní trase tramvaje z Masarykova náměstí k hlavnímu nádraží. První trasa měřila 3 005 metrů provozní délky a téměř sledovala směrové vedení historické tramvajové tratě.
Trolejbusy se v členitém jihlavském terénu osvědčily. V průběhu dalších let byla vybudována kapacitní elektrizovaná síť. V roce 1960 došlo k přestavbě trolejbusových tratí na náměstí Míru (původním Masarykově náměstí). V padesátých až osmdesátých letech 20. století byly dodány trolejbusy typu 7Tr, Škoda 8Tr a Škoda 9Tr. Většinou byla vozidla dodávána jako nová, některé trolejbusy však byly pořízeny od jiných Dopravních podniků Československé socialistické republiky. V roce 1964 byla dokončena nová vozovna v Brtnické ulici v jižní části města a zároveň byla pro trolejbusy zrušena původní tramvajová vozovna. V osmdesátých letech bylo dodáno 12 trolejbusů typu Škoda 14Tr. V roce 1989 bylo v provozu 7 trolejbusových linek (označeny písmeny A, B, BI, C, CI, D a E) o celkové povozní délce 72 km. V inventárním stavu bylo 32 trolejbusů (z toho 20 typu Škoda 9Tr a 12 typu Škoda 14Tr). Maximálně bylo vypravováno 23 trolejbusů.
Trolejbusová síť zaznamenala také v posledním desetiletí 20. století změny. V roce 1993 byla zrušena trať v Benešově ulici v centru města a trať v ulicích Jiráskově a Na Dolech byla přeložena. V roce 2000 byl zrušen vjezd do smyčky Staré hory, trolejbusová trať zde byla odkloněna novou trasou o celkové délce 1,1 km na sídliště Horní Kosov. K plánované realizaci trolejbusové tratě „Sokolovská – Švermova“ dlouhé 4,5 km nedošlo.
Na sklonku 80. a 90. let 20. století byl plánován nákup 10 velkokapacitních trolejbusů Škoda 15Tr a Škoda 17Tr. K realizaci tohoto nákupu však také nedošlo. Dne 30. května 1997 byl vyřazen poslední provozní trolejbus typu Škoda 9Tr v České republice. Jednalo se o vůz ev.č. 11, který byl v posledním období svého provozu vypravován na linku E. Vozový park je v posledních letech obměňován novými vozidly typu Škoda 21Tr a staršími vozidly typu Škoda 14Tr z Dopravní společnosti Zlín – Otrokovice. Na linkách městské hromadné dopravy byl v srpnu roku 2004 zkoušen i nízkopodlažní trolejbus Škoda 24Tr. V inventárním stavu je více než 30 trolejbusů. Dnešní síť je napájena ze dvou měníren.
První městský autobus typu Škoda s přívěsem Sodomka Karosa Vysoké Mýto se v Jihlavě objevil během II. světové války - v roce 1942. Tehdy bylo nutné posilovat pravidelný tramvajový provoz a nejvýše šesti spoji obsluhovat městskou čtvrť Bedřichov. Skutečný rozvoj autobusové dopravy se datuje až od roku 1949. V padesátých a šedesátých letech začaly autobusy Dopravního podniku zajišťovat spojení centra města se vzdálenějšími periferiemi města a okolními obcemi (např. Antonínův důl, Horní Kosov, Hosov, Hybrálec, Pávov, Popice, Velký a Malý Beranov, Zborná a další). V roce 1989 bylo v provozu 7 autobusových linek (označeny číslicemi 1 až 7) o celkové provozní délce 81 km. V inventárním stavu bylo 34 autobusů (z toho 31 typu Karosa ŠM 11, Karosa B731, Karosa B732 a Karosa LC735 a 3 kloubové autobusy Ikarus 280). Maximálně bylo vypravováno 22 autobusů.
Na sklonku 80. a 90. let 20. století byl plánován nákup autobusů s pohonem na zemní plyn, který se však neuskutečnil. Ve skutečnosti bylo ve druhé polovině devadesátých let 20. století a počátkem 21. století zakoupeno minimum nových vozidel typů Karosa B932E, Karosa B952, Karosa LC936E a Karosa LC956 vybavených mechanickou převodovkou. Vozový park byl v posledních letech obměňován převážně staršími vozidly typu Karosa B732 z ostatních Dopravních podniků České republiky. Na linkách městské hromadné dopravy byl v srpnu roku 2003 zkoušen i nízkopodlažní autobus Karosa Citybus s motorem Iveco. V inventárním stavu je více než 30 autobusů. Na jaře roku 2006 bylo zakoupeno 12 nízkopodlažních autobusů typu Karosa Citelis a 3 nízkopodlažní trolejbusy typu Škoda 24Tr. Třetina vozového parku autobusů byla obměněna. Od 1. července 2006 byly zavedeny povinně garantované nízkopodlažní spoje vybraných linek. Starší vozidla byla osazena vnitřními digitálními orientacemi a hlásiči zastávek.
V roce 1989 měla síť městské hromadné dopravy ze všech měst Československé socialistické republiky nejnižší průměrnou vzdálenost mezi jednotlivými zastávkami, která činila pouhých 380 metrů.
V současné době je v provozu 5 trolejbusových linek (označených písmeny A, B, BI, C a E) a 8 autobusových linek (označených čísly 4, 5, 7, 8, 9, 10, 12 a 36). Na linky městské hromadné dopravy je vypravováno přes 40 vozidel z jediné provozovny v Brtnické ulici. Kapacitní autobusové linky číslo 12 a 36 vznikly v roce 2000 spojením bývalých linek číslo 1 + 2 a 3 + 6. Ve městě je zaveden dvoupásmový provoz. Do druhého (vnějšího) pásma zasahují pouze autobusové linky číslo 8 a 12. Všechny zastávky kromě nástupních zastávek na konečných a zastávek na Masarykově náměstí mají charakter „Na znamení".

© CITYBUS